Skandinávské kavalkády - Jiří Kostúr - e-kniha

eBook: V Skandinávii jsem byl poprvé na podzim roku 2002, kdy jsem projel celé Norsko až na mys Nordkapp. Vracel jsem se přes kousek Finska a pak přes celé Švédsko až do jeho nejjižnějšího města Trelleborgu, kde jsem se přeplavil trajektem do Německa a vrátil se nazpátek do Čech. Tehdy před cestou na sever Evropy mě vůbec nenapadlo, že bych o svém cestování něco psal. Dokonce jsem si s sebou nevzal ani foťák, pravda, starý krám na kinofilm, protože jsem si ří-kal, že mi explorérský trip zůstane na celý život v paměti. Zaznamenával jsem si proto zkraje jen stručné poznámky, ovšem zážitky ze skandinávské přírody: hory, ledovce, zvířata atd. by-ly tak silné, že jsem se víc a víc rozepsal, že jsem po návratu skutečně sepsal cestopis. Nabídl jsem ho vydavatelství Olympia, které mělo malou cestopisnou edici bez fotografií a málem u nich vyšel. V druhém výběrovém kole mě ale předběhl cestopis o Islandu. Jinam jsem ho už nenabízel, protože bez fotek se cestopis těžko udává, takže zůstal ležet dvacet let v šuplíku.    V letošním roce 2022 jsem realizoval druhou skandinávskou kavalkádu, samozřejmě už s fotoaparátem, teď digitálním. Vyrazil jsem pro změnu nyní už v polovině května, abych vi-děl kvést tundru. Před těmi dvaceti lety jsem obžérsky „sklízel“ její plody, především haldu brusinek a v tajze sbíral na neuvěřitelných „plantážích“ křemenáče. Hlavním zájmem mojí ex-pedice po dvaceti letech bylo především zkontrolovat, kam až ustoupily ledovcové splazy Ni-gardsbreen, ten se nachází v středním Norskou a stéká z ledovce Jostedalsbreen, a splaz Oster-dalsisen z ledovce Svartisen, jenž je u polárního kruhu. Ale ještě větším cílem bylo spatřit e-xotickou arktickou zvířenu: pižmony severní, o nichž jsem před dvaceti lety nevěděl, že se vyskytují v norském národním parku Dovre fjell. Myslel jsem – losy a řadu sobů jsem viděl při první kavalkádě, dokonce jsem natrefil i na tetřevy – že prehistoričtí Ovibos moshatos se nacházejí jen v Grónsku, na ostrovech severní Kanady a na Aljašce.  A teď byla možnost svou neznalost napravit. Pochopitelně jsem nezůstal jen u zvířat, lesů a hor, to nakonec ani úplně nešlo, v květnu je ve Skandinávii ještě spousta sněhu, tak jsem mimo muzeí lodi Fram, balso-vého voru Kon-Tiki a rákosového člunu RA II na poloostrově BygdØy u Oslo, které jsem si šoupnul znovu, si přidal objet jižní pobřeží Norska s jeho vikingskými památkami atp. S foťá-kem jsem si zařádil i na kulturních záležitostech jako jsou dřevěné kostely, válečné muzeum v Narviku a i laponské muzeum ve švédském Jokkmokku, kde jsem už před dvaceti roky také byl, jenže bez foťáku.    Druhou kavalkádu jsem na nejsevernější mys Evropy Nordkapp (není nejsevernější, jsou ještě severnější mysy) už nesměřoval. Finanční prostředky to neumožňovaly, průměrná cena benzínu natural 95 v Norsku, když jsem vyjížděl, byla kolem 56 Kč, ovšem nyní přes 60 Kč. Navíc jsem tam už byl a mimo pobřežních skal tam nic zvláštního není, pokud teda nezapočí-tám peněžní pálku 135 Nk za průjezd podmořského tunelu na ostrov MagerØya, kde se Nord-kapp nachází, a i dalších nehorázných180 norských korun za vstup na mys, což může být nyní ještě určitě víc. Přičemž v Norsku je na dálnicích a silnicích I. třídy spousta mýtných bran, kde se sice hned neplatí, ale někdy v září nebo říjnu očekávám od firmy Euro Parking Colle-ction, která mýtné brány provozuje, pěkně mastný účet, který se naštěstí může zaplatit v měně státu, odkud účastník norského silničního provozu pochází. Ve Švédsku jsou dálnice stále ne-zpoplatněné. Za první kavalkády se v Norsku ještě také neplatilo.    V zemi tří korunek ale mohlo moje cestování nyní skončit málem velkým zdravotním malérem. Druhý den po přejezdu z Norska jsem si v lese při pádu natrhnul achilovku. Že ji mám natrženou, na to se přišlo až v Česku, švédskou severní Lapponii, střed a jih země jsem prokulhal během osmi dnů. Kdybych si achilovku na levé noze přetrhnul úplně, tak jsem se musel plazit lesem k hlavní silnici přes šest kilometrů jako Meresjev. K tomu naštěstí nedošlo, mohl jsem i přes zdravotní handicap vidět prakticky skoro všechny zajímavosti, co jsem měl ve Švédsku naplánované. Víc k tomu nebudu dodávat, podrobnosti a další problémy jsou pojednány v cestopisu. Fotografií je 375.