Popis produktu
eBook: Jezdci apokalypsy – Ricci Anotace: Ztělesnění hříchu, neřesti a nepředstavitelné krutosti. To byl muž, kterému jsem dobrovolně nakráčela do domu. I když jsem moc dobře věděla, co je ten chlap zač, zboural mé obranné hradby a já mu podlehla. Na pomstu jsem se vykašlala. Jenže kostlivci ze skříně nakonec vždycky vypadnou. Nejsem výjimka. Takže to bylo zase jako na začátku – buď já, nebo Riccardo Delaney. Bála jsem se, že přijde na skutečný důvod, proč jsem mu vstoupila do života. Ale větší problém byl, že jsem poznala, kdo ve skutečnosti Ricci je. Nahlédla jsem za masku krutosti a našla muže, kterého jsem mohla milovat. Rozum a srdce se ve mně rvaly a já nevěděla – mám začít válku, nebo se po hlavě vrhnout do lásky? Lásky, která mě rozhodně zničí! Jenže hranice mezi láskou a válkou je někdy sakra tenká… Měla jsem to vědět… Měla jsem si to uvědomit… Ale už bylo pozdě… Anotace z knihy: Ztělesnění hříchu, neřesti a nepředstavitelné krutosti. To byl muž, kterému jsem dobrovolně nakráčela do domu. I když jsem moc dobře věděla, co je ten chlap zač, zboural mé obranné hradby a já mu podlehla. Na pomstu jsem se vykašlala. Jenže kostlivci ze skříně nakonec vždycky vypadnou. Nejsem výjimka. Takže to bylo zase jako na začátku – buď já, nebo Riccardo Delaney. „Ani třetí díl nezklamal, ale co jsem vlastně čekala? Marcy je prostě kouzelnice se slovy a umí je nádherně poskládat!“– Verunka 4444 „Ricci vás srazí na kolena a hned vzápětí vystřelí na Mars. Miluju to, Jezdci Apokalypsy jsou jako droga.“– zijuctenim „Už od prvního dílu jsem věděla, že on bude moje srdcovka. Za mě krásný, namakaný nerd, který má nejvyšší IQ široko daleko. Autorka má úžasný dar a styl psaní.“– zatoulane_knihy 1. kapitola (Nathalie) Dívala jsem se na fotku a snažila se vypálit si do paměti ty jeho oči. Tak krásně modré, až se tajil dech, přesto prolhané a nebezpečné. Nechápala jsem, jak někdo jako on mohl udělat něco tak nechutnýho! Podlý, ohavný čin. Jak mi mohl vzít všechno?! Vím, že Franco mluvil pravdu, když tvrdil, že jeho synové nejsou zrovna výkvět ctnosti. Jen jsem nechápala, proč hlavním terčem hněvu jednoho z těch grázlů byla právě moje rodina. Podle fotky vypadal jako rozumný člověk, který ví, co chce. A i když snímek nebyl bůhvíjak ostrý, protože muž na něm absolutně nevěděl, že ho někdo fotí, bylo možné zaregistrovat detailně stavbu těla. Stejně tak i pár tetování a zadumaný výraz, který nad skleničkou červeného vína měl. A ano, byl krásný. Krásně nebezpečný a já slíbila sama sobě, že se jeho vzhledem nenechám zlomit! Odložila jsem fotku Riccarda Delaneyho a vzala do ruky papíry ze sociální péče, co mi přišly. Když mě tehdy Franco našel zlomenou, řekl mi příběh, který jsem tak moc potřebovala slyšet. Dal mi nabídku, která se neodmítá… i když teda měla pár háčků. Ale to jsem ráda přehlídla. Výsledná pomsta stála za těch pár komplikací! A navíc – práci s dětmi jsem milovala, což Francovi jen nahrálo do karet. Vystudovaná škola sociálně-právní pro ochranu dětí a mládeže spolu s několikaletou praxí ve škole a rokem v Americe jako au-pair mě předurčily zazářit mezi množstvím uchazeček na pozici chůvy u Delaneyů. „To je tvoje šance, Nathalie. Šance, kdy proklouzneš dovnitř a můžeš se pomstít,“ přesvědčoval mě Franco. „A co z toho budeš mít ty? Je to přeci tvůj syn,“ ptala jsem se tehdy nechápavě. Protože proč by mi chtěl tak mocný muž pomáhat?! „Tvůj otec byl můj velmi dobrý přítel. A moji synové? Už je ani nemůžu nazvat rodinou. Promiň, že to tak musím říct, ale mnohem radši uvidím svého syna na kolenou než na vzestupu.“ „A nějaké další plány?“ pozvedla jsem tenkrát obočí a pořád čekala, co za tím vším je. „Chci od tebe jen malou službu,“ pousmál se. „Poslouchám.“ „Můj syn má někde u sebe šifrovací kódy. Otevřou kterýkoliv soubor nebo formát na světě, i kdyby byl sebevíc zašifrovaný. Chci, abys mi ho donesla. Pokud to uděláš, smažu všechny dluhy, které u mě tvoji rodiče měli. Pomsti vlastní rodinu a mně prokaž službu – nebo zaplať dluh.“ „Je to obrovská suma, Franco...“ zaúpěla jsem. „Je to na tobě. Buď můj syn, peníze, nebo smrt, Nathalie. Život je velmi pomíjivý a většinou nám dá to, co nechceme. Dluhy tvého otce se samy nezaplatí.“ „Mohla bych ti to splácet,“ navrhla jsem nesměle alternativu. „Umřu dřív, než to splatíš,“ odfrkl si posměšně. „Vyber si, Nathalie, bude to buď tvoje smrt, nebo smrt mého syna.“ Vydíral mě – nebyla jsem hloupá. Ale vize budoucnosti, kde budu čistá, bez dluhů, a ještě se pomstím, to byla hudba pro moje uši. Nebylo nad čím váhat. Bylo to tak, jak říkal – ber, nebo padni! No a přesně proto jsem tu práci vzala. Přesně proto jsem dobalila poslední kufr a znovu si přečetla email, který mi z agentury přišel: Drahá slečno Blanco, prošla jste úzkým výběrem na pozici chůvy pro syna pana Riccarda Delaneyho. Dostavte se, prosím, do čtvrtka na níže uvedenou adresu. Děkujeme. S pozdravem, agentura Rimini. Zítra mě čekal let do Madridu. Od nás ze
