Popis produktu
<p>Revue o literatuře a výtvarném umění.<br /> Co najdete v tomto čísle.<br /> "Jakou cenu a pro koho má právo na odvolání proti /usnesení obecní rady o okamžitém odstřelu labutě / na základě žaloby kajakáře? A jak může pták vědět, / co znamená ,velice agresivní‘, když brání hnízdo / před štvanicí vesel bušících do vody jako do / válečných bubnů?" Milorad Peji? je jednou z nejvýraznějších postav nejen současné jihoslovanské poezie, výbor z jeho básní přeložil Jaroslav Šulc. Jiří Hájiček v letní RR publikuje Haiku z diáře 2019, Ewald Murrer básně z připravované sbírky. Hudebník a spisovatel Phil Shoenfelt je dalším z autorů pražské anglofonní scény, jejichž texty na stránkách časopisu představuje David Vichnar. <br /><br /> Rozsáhlý, nejen obrazový blok je věnován malíři Otakaru Slavíkovi, jehož dílo není vzdor výjimečné kvalitě dosud doceněno. Na této skutečnosti "se samozřejmě podepsala i jeho emigrace, stejně jako před tím jeho zásadový postoj vůči režimu. Patřilo k uměleckému údělu mnoha exulantů, že ze souřadnic českého umění vypadli, ve výtvarné scéně hostitelské země hlouběji nezakotvili, ale domácí odborná obec s nimi už dál příliš nepočítala, stejně jako pominula mnohé z těch, kdo zůstali v Čechách a taky si zachovali rovnou páteř", konstatuje Pavla Pečinková. "Nesnažil se přizpůsobit tomu, jak společnost kolem tzv. úspěšného výtvarného umění funguje. A taky provozoval druh výtvarného projevu, který se nedá moc okecávat," říká o svém muži Duňa Slavíková v rozhovoru s Terezií Pokornou a Viktorem Karlíkem. <br /><br /> Nedoceněné dodnes zůstává i pozoruhodné dílo předčasně zemřelého sochaře Maria Kotrby. Výběr z jeho prací komentuje Iva Mladičová. Do rubriky Sedm přispěla tvůrčí formace kunstWerk, v rubrice Ateliéry je přiblíženo pracoviště Jiřího Mědílka a Petra Dočekalová ve svém seriálu představuje Vincenta de Boera, jehož tvorba balancuje "mezi prací písmomalířskou, typografickou i ryze výtvarnou". <br /><br /> Letos uplynulo 120 let od narození literárního kritika, esejisty, editora, překladatele, nakladatele, samizdatového vydavatele a vězně komunistického režimu Bedřicha Fučíka, a při této příležitosti pokračujeme v anketě věnované jeho osobnosti a dílu. <br /> "V květnu roku 1928 byl Jaroslavskij v SSSR zatčen a deportován na Solovecké ostrovy. Vysokoškolsky vzdělaná fejetonistka Markonová-Jaroslavská měla i v této situaci možnosti, jak si na prahu Stalinovy éry ještě zajistit místo v sovětské společnosti. Příznačným motivem jejího celého života však byl neúnavný odpor a podvratný postoj. Zvolila proto život na okraji, mnohdy přímo v podsvětí." O pár let později i o tom napíše, už také "v GULAGu na Soloveckých ostrovech. Svůj příběh opatří titulem Můj životopis, a tento text se, společně se závěrem obžaloby a záznamem svědectví dozorce, stane hlavním pramenem o životě a myšlení této neobyčejné ženy", shrnuje úvodem ke svému překladu Mého životopisu i dalších zmíněných pramenů Tim Postovit. <br /><br /> "Bondy, Babiš, úlisnost teorie separátního subjektu a ideální publikum narativu" zní podtitul eseje Mirka Vodrážky Strach z odkouzlení dějin: "Krize ideálního publika narativu spočívá v tom, že přistupuje na podivnou veřejnou hru se zlem. Ta je o to hrozivější, že je veřejně obhajována i dřívějšími disidenty, navíc v době nastupujícího zpochybňovaní totalitárního zla, ať už ,hnědého‘, nebo ,rudého‘."<br /><br /> Také letní RR uzavírá kritický Couleur. </p>
