Popis produktu
<p></p><p> Publikace se zabývá otázkou, zda má být peněžitá sankce přiměřená k majetku pachatele. Úvodní kapitola se věnuje jak filozofickým aspektům této otázky, tak různými řešeními, která nabízí např. směr právo a ekonomie. Detailně je pak rozebírána koncepce Pata O’Malleyho, který dělí pokuty na trestní a regulatorní. Z tohoto rozdělení pak vychází teoretické odlišení toho, zda má být peněžitá sankce přiměřená k majetku pachatele, či nikoli.</p> <p> V následující kapitole je rozebrána judikatura ÚS, NSS a NS týkající se likvidační povahy pokuty. Na základě rozboru judikatury Nejvyššího správního soudu je rovněž navržen základní postup v cheatsheetu, kterým se dá jednoduše řídit při rozhodování o likvidační povaze pokuty.</p> <p> Další kapitola obsahuje analýzu ukládání peněžitých trestů z hlediska jejich vztahu k majetku pachatele českými soudy. Je rozebrána teorie, která stojí za konceptem denních pokut.</p> <p> Autor provedl podrobnou analýzu ukládání peněžitých trestů uložených na dvou okresních soudech podle nové úpravy denních pokut. Tato analýza pak dokazuje, že koncept denních pokut nebyl v ČR dosud soudci akceptován. (Výsledkem této analýzy je mimo jiné to, že byť bohatší dostávají vyšší peněžité tresty než chudší, relativně k příjmu jsou trestáni výrazně mírněji.)</p> <p> Kapitola obsahuje také analýzu přezkoumání úprav denních pokut ve všech zemích Evropy, včetně toho, co je problematické na české úpravě, a návrhů co a jak by se mělo změnit.</p> <p> Poslední kapitola se zabývá otázkou, kdy a jak je vhodné zohlednit majetkové poměry pachatele ve správním právu trestním. Jako správný příklad je vyzdvižena nová metodika Ministerstva spravedlnosti týkající se trestání insolvenčních správců.</p> <p> Tato kniha tak poskytuje nejen ucelený obrázek o problémech ukládání peněžitých sankcí vzhledem k majetku pachatelů v českém trestním i správním právu, ale nabízí i konkrétní způsoby, jak tyto problémy napravit.</p> <p> Kniha je určena širokému publiku – trestním a správním soudcům, zaměstnancům státní správy, akademikům a ideálně i legislativcům.</p>
