Popis produktu
<p>Celkový čas CD I 71:21 / CD II 50:48</p><p>V pořadí již páté dvojalbum vzácných historických nahrávek z koncertů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro přináší tentokráte galerii význačných sólistů, kteří svými vystoupeními v rámci orchestrálních koncertů spoluvytvářeli reprezentativní dramaturgické nabídky. Je jich tolik, že by záznamy těchto koncertů mohly vytvořit zcela samostatnou ediční řadu. Náš výběr zaměřuje svou pozornost na tři záznamy ze sedmdesátých let minulého století a jednu z počátku let devadesátých.</p><p>Jednou z nejčastěji zařazovaných skladeb v historii festivalu je slavný violoncellový koncert Antonína Dvořáka. Jeho interprety byla celá řada sólistů i těch nejzvučnějších jmen. Nelze nezmínit alespoň Mstislava Rostropoviče, který jako mladý umělec na počátku 50. let hrál Dvořáka hned několikrát – poprvé v roce 1950 se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Václava Smetáčka coby vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a o dva roky později s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem, ve stejném roce vznikla jeho legendární nahrávka na gramofonové desky pod taktovkou Václava Talicha. Zvláštní pozornost vzbudil v roce 1991 brazilský violoncellista Antonio Meneses (1957–2024), v té době už světoznámý umělec, vítěz Čajkovského soutěže v Moskvě, který vystupoval prakticky se všemi orchestry světového jména. Nahrával pro různé společnosti, například s Berlínskými filharmoniky a Herbertem von Karajanem pro společnost Deutsche Grammophon. V Praze do té doby byl už několikrát, poprvé se na Pražském jaru představil svým recitálem v roce 1985. Ve svém repertoáru měl samozřejmě Koncert pro violoncello a orchestr h moll Antonína Dvořáka. Ze záznamu, který přináší toto album, ho poznáváme jako skvělého technika, ovšem stejně tak jako citlivého umělce se smyslem pro hluboký lyrický projev, u Dvořáka obzvláště důležitý. Skvělým partnerem mu na tomto pražském vystoupení byla Česká filharmonie a zvláště umělec, který měl mimořádný cit pro klasickou českou tvorbu, Zdeněk Košler. Dvořák byl tehdy zařazen do druhé poloviny večera. V té první zazněla Tragická předehra Johannesa Brahmse a Legenda De passione St. Adalberti martyris pro smíšený sbor, recitátora a orchestr Marka Kopelenta. Dvořákův koncert byl dokončen v roce 1895. Jeho stěžejní část vznikla v Americe, doma zkomponoval nový závěr – pod vlivem úmrtí své švagrové Josefiny.</p><p>Zvuk violoncella se v následujícím snímku spojí se zvukem houslí. Slavný Dvojkoncert Johannesa Brahmse je co do slávy a popularity takřka bezkonkurenčním dílem pro sólové housle a violoncello s doprovodem orchestru, s nímž se na koncertních pódiích můžeme setkat. Na festivalu Pražské jaro zazněl několikrát a vždy vzbudil velkou pozornost, stejně tak jako sólisté, kteří byli intepretací díla pověřeni. V našem výběru nám připomene hned dvě významné osobnosti: Josefa Suka a Heinricha Schiffa.</p>
