Pošťákovy brašny Honza Pošťák Pospíšil

<p>Autor knihy podnikl dvě poutě, do Santiaga de Compostela a do Říma. Lze vyčíst, že okolnosti a lidé související s mnohočetným myelomem mu byli velkou inspirací a životním impulsem poutě vykonat. Již samotná skutečnost, že člověk s rozbitou páteří a aktivní nádorovou nemocí vyžadující intenzivní léčbu vykoná takto fyzicky náročnou pouť, je pozoruhodná. Avšak jak to v životně přelomových okamžicích obvykle bývá, rozhodující změny se odehrávají v naší duši. Sledovat a vnímat přerod autora v průběhu putování je mimořádně silný zážitek. Postupně si uvědomoval ten nejniternější smysl vlastní poutě a oprostil se od všeho nepodstatného. V knize jsou velmi otevřeně a upřímně popsané zlomové okamžiky cesty, ve kterých prohluboval svou víru a dosáhl velkého stupně pokory. Často to byly nepatrné symbolické události, pro jiné lidi by dost možná představovaly bezvýznamné okamžiky. Ale tak to bývá – úsilí, trpělivost, víra a pokora nám umožní změnu vnímání a následnou, téměř nenápadnou, přeměnu. Věci či činy, zdánlivě nevýznamné či nahodilé, dostávají najednou nový hlubší význam a pro jedince, jehož se změny dotýkají, novou důležitost. Snad je i škoda, že kniha není textem rozsáhlejší, neboť čtenáři nabízí v krátkém sledu bez odpočinkových pasáží mnoho silných míst k hlubokému zamyšlení. Aspoň já bych je uvítal. Takto krásných osobních příběhů není nikdy dost. A tento příběh je důkazem, že změna vlastního života je možná, nezávisle na obtížích, které nám život klade do naší osobní pouti. Upřímně si přeji, aby byl inspirací pro řadu z nás.</p>