Nevidím ani tmu

<p>Kde zůstaly ženy? napadlo Aleše Palána během příprav budoucího knižního projektu. Jeho protagonisty budou totiž bez výjimky samí muži, kteří zvolili útěk jako formu osvobození od okolního světa, aby si mohli stvořit ten vlastní. Copak ženy neutíkají? Jak se vyrovnávají s bolestí, ztrátou, osaměním? A tak se autor začal potkávat se ženami a naslouchal vyprávění o nejbolavějších jizvách v jejich životech. Možná by raději zapomněly, ale vědí, že to nejde. Před jejich otevřeností a odvahou obnažit své nitro nezbývá než smeknout. Všechny našly nebo hledají cestu k síle a vytrvalosti překonat tragické ztráty, mučení, vážná onemocnění, drogovou závislost, pád na dno. Hrdinky této knihy jsou různé, ve věku od osmnácti do devadesáti let. Z jejich vyprávění někdy mrazí, jindy jde proti srsti, zakousne se, vzbudí porozumění a soucit, vyvolá pláč i vztek vůči lidské krutosti a hrubosti. Aleš Palán si povídal se šesti ženami, které si v životě sice vytáhly černého Petra, ale nepodlehly tomu. Rozhovory doprovázejí fotografie přední české fotografky Alžběty Jungrové.</p>