Nad rovinou

<p>„Až půjdu domů, půjdu sama a pěšky, budu se bát, strašně se budu bát, že už tam naše cháť nestojí a že se všecko ztratilo...“</p><p>Válečná Ukrajina. Smutné a drsné, přitom bez sentimentu a s laskavým humorem vyprávěné vzpomínky volyňské Češky na dětství a mládí v místech, kudy procházejí dějiny a armády sem a tam.</p><p>čte Jana Franková, režie Markéta Jahodová</p><p>Celkový čas 5 hodin 8 minut</p><p>MARIE STRYJOVÁ</p><p>(3. 11. 1931 — 10. 7. 1977)</p><p>Narodila se na Volyni v české vesnici, v prostředí, kde se mísily jazyky i národnosti – česká,</p><p>ruská, polská a ukrajinská. Tam prožila dětství a rané mládí, změny vlád i ideologií, válku</p><p>a dva poválečné roky. V roce 1947 se Stryjovi přestěhovali do Čech a usadili na Broumovsku.</p><p>V letech následujících po komunistickém převratu a během násilné kolektivizace přišla rodina o veškerý majetek i budoucnost. Marie Stryjová absolvovala v Broumově gymnázium, v Praze na počátku 50. let vystudovala obory jí blízké, polonistiku a rusistiku. V roce 1957 založila rodinu s historikem Bedřichem Loewensteinem.</p><p>V raných 60. letech začala psát, většinou krátké autobiografické prózy z Volyně, Broumovska</p><p>i z Prahy, veškeré dílo však vyšlo až po její smrti. Cyklus povídek „Nad rovinou“, autorčiny</p><p>vzpomínky na dětství, se vydání dočkal v roce 1982 (Mladá fronta), v reedici spolu</p><p>s broumovským „Mlčíme“ vyšel v původní, neupravené podobě v roce 2006 pod názvem „Mlč“ (Eman). Tamtéž byla vydána také autorčina nejmilejší kniha, existenciální novela „Pokojík“ (2009), a nejnověji výbor gymnaziálních povídek „Za Hvězdou“ (2019).</p><p>Prózy Marie Stryjové zaujmou svou autentičností, upřímností a drsností, vynikají jemnými</p><p>postřehy, schopností scénické kresby a zachycením velké škály postaviček, jejich osudů</p><p>i jazyka.</p><p>JANA DOLEŽALOVÁ – FRANKOVÁ</p><p>(21. 5. 1967 — 18. 6. 2021)</p><p>Rodačka z Chebu, původem z divadelnického rodu Aubrechtů z Radnic u Rokycan. V mládí</p><p>úspěšná recitátorka, při studiu na SPŠ stavební v Karlových Varech působila v Divadelním</p><p>studiu D3. Poté studovala herectví na pražské DAMU. Během studia hostovala v Městských</p><p>divadlech pražských a v Divadle v Řeznické. Následně působila v Realistickém divadle</p><p>Praha (1989–1990), v Divadle za branou II – Otomar Krejča (1990–1994), v Divadle Dagmar Karlovy Vary a v brněnském Divadle U stolu. Vedla a režírovala ochotnický spolek Nezávislé podšafranické divadlo. Jako interpretka a autorka mnoha scénářů (poezie, četba na pokračování, povídky, osudy) spolupracovala od začátku 90. let s Českým rozhlasem.</p><p>Působila jako učitelka dramatické výchovy na ZŠ a SŠ waldorfská, později jako externí</p><p>pedagog DAMU učila herectví na Katedře výchovné dramatiky. V roce 2015 převzala vedení</p><p>Dismanova rozhlasového dětského souboru. Marie Stryjová patřila mezi její ctěné autorky.</p><p>S nakladatelstvím Tebenas spolupracovala na audioknize Jako bychom dnes zemřít měli –</p><p>drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.</p>