Malá černá brašna

<p>Malá černá brašna je povídka amerického autora sci-fi Cyrila M. Kornblutha (1923-1958), která vyhrála v roce 2001 retroaktivní cenu Hugo za nejlepší novelu (z roku 1951).</p><p>Po dvaceti generacích váhání a uvažování o tom, že „my ten most překročíme, jen co se k němu dostaneme“, se rod Homo sapiens rozmnožil do slepé uličky. Tvrdošíjní biometrikové poukazovali s nezvratnou logikou na to, že duševní podnormálové se množí mnohem více nežli duševní normálové a supernormálové a že tento proces se děje exponenciálně…</p><p>Byl tam samozřejmě jistý druh maskovacího vlivu, způsobený jinou exponenciální funkcí: hromaděním technologických zařízení. Blbec, vycvičený k mlácení do kalkulačky, vypadá jako mnohem zručnější výpočtář než středověký matematik vyškolený v počítání na prstech. Blbec, vyškolený k ovládání linotypu z jedenadvacátého století, se jeví jako lepší sazeč než renesanční tiskař omezený na několik liter pohyblivého typu. To platí také pro lékařskou praxi.</p><p>Fetiš vysokoškolského vzdělávání vytvářel po dvacáté generaci podivné avatary: „střední školy“, kde ani jeden ze studentů nedokázal přečíst slova sestávající ze tří slabik; „univerzity“, kde tituly jako „bakalář psaní na stroji“, „magistr těsnopisu“ a „doktor filozofie (kartotéční evidence)“ byly udělovány s tradiční okázalostí. Hrstka supernormálů používala taková zařízení k tomu, aby si obrovská většina mohla udržet aspoň nějaké zdání společenského pořádku. Jednoho dne supernormálové přejdou nemilosrdně přes most, ve dvacáté generaci stáli nerozhodně na přístupech k němu a divili se, co je to postihlo. A duchové dvaceti generací biometriků se zlomyslně chechtali.</p>