Jak jsem se stal chalupářem

<p>Chalupaření je vášeň. To potvrdí každý, kdo této vášni propadne. Jakmile se z vás stane chalupář, změní vám to celý váš dosavadní život, který se od této chvíle bude ubírat úplně jiným směrem. Začnou pro vás být důležité věci, kterým jste dříve sotva věnoval pozornost, začnete dělat práce, o nichž jste vůbec netušil, že byste je kdy mohl zvládnout. A podívejme se, nejen zvládnout, ale ještě navíc s fortelem a s chutí. Ano, jste unavený, sedřený, vyčerpaný fyzicky i finančně… Postupně však zjišťujete, že se začínáte jaksi měnit, k lepšímu. Jste vyrovnanější, ne tak často ve stresu. I vaše tělo se mění. Kůže je opálená dohněda, svaly rostou (mozoly rovněž). Není nad fyzickou práci! A chaloupka? Ta kvete do krásy víkend od víkendu. A odměňuje vás. Ten pocit je k nezaplacení. Naštvali vás v zaměstnání? Byli na vás hrubí v obchodě? Jen co za vámi v pátek zaklapne branka, už o tom nevíte! Takovou kouzelnou moc má chalupa! Miroslav Kala je lékař. Pravda, není to zrovna profese, jejíž zkušenosti by se daly při budování chalupy extra zúročit (nebereme-li v úvahu, že sem tam mezi sousedy může dojít k situaci, která si neodkladně žádá doktora, to se pak tahle profese samozřejmě hodí!). Ale měli byste jeho chaloupku vidět dnes! A většinou všechno sám! Ano, je to k nevíře, co tahle vášeň s člověkem udělá… Miroslav Kala je rovněž spisovatel. Vedle odborné medicínské literatury má na svém kontě již pěknou řádku titulů beletristických, a to jak z oblasti populárně-naučné literatury, poezie i literatury pro děti. Jmenujme například: Jak pracuje a o čem přemýšlí neurochirurg, v níž srozumitelnou formou seznamuje laickou veřejnost s problémy a úspěchy tohoto oboru, Třinácté komnaty aneb Zázraky a náhody ve zdraví a nemoci (ve spolupráci s páterem Jiřím M. Veselým), v níž se dovídáme o některých zázračných uzdraveních, Nemocnice aneb Rukověť zvídavého pacienta, a několik knížek pro děti: Anička z 2. B, pidimráz Pidonius - a jak to vidí učitel Fousek, O Františkovi a jeho pohádkových přátelích, Povídky do batohu aneb Aby děti nožky nebolely, Školák Kuba a děda Stýblo… Můžeme jen doufat, že budování chalupy ho nepřiměje k tomu, aby pověsil pero na hřebík někde v rohu své venkovské sednice </p>