Elixír neviditelnosti Marie Bláhová

<p>Během prázdnin, které tráví dospívající Klára se svými rodiči, dojde k jejímu seznámení s mužem, který se k jejímu velkému překvapení objeví na začátku nového školního roku za katedrou, a to dokonce v roli třídního učitele. Klára nastupuje do maturitního ročníku na technicky orientované střední škole, přestože disponuje spíše uměleckými sklony.<br /> Tyto vstupní momenty umožňují rozehrávat dramatický příběh, jehož hlavní představitelka čelí nejrůznějším napětím, která mnohdy navozují situace, v nichž podléhá pocitu, že by nejraději někam zmizela. Elixír neviditelnosti je však jen zbožným přáním, a tak si ve svízelných okamžicích musí poradit sama. Prostřednictvím Klárčiných postojů se do děje nepromítají pouze okolnosti křehkého vplouvání do navazování partnerských vztahů. Její svět je příliš tajuplný a svébytný na to, aby se mohl stát nekomplikovanou součástí všedního soužití. Díky tomu Klára naráží v nejrůznějších ohledech od své nedůvěry ve smysluplnost technického zpohodlňování života až po svou představu o hodnotě partnerského vztahu, která se zásadně odlišuje od převažující lehkovážnosti. Její osobnost se proto ocitá v osobité dynamice dvojznačného vnímaní jejím okolím. To, co se na první pohled jeví jako odpuzující, v sobě totiž má i cosi impulzivně přitažlivého. V jejím jednání a řešení životních situací jsme podobně jako její spolužáci, učitelé a rodiče konfrontováni s principy, jejichž opravdovost dokáže poodhalovat rozpory a nedůslednosti, jimiž je naše civilizace obklíčena. Proto příběh Klárčina dospívání nepostrádá nesnáze vnitřních pochybností a nejistot. Mnohdy musí napomoci i shluk vítaných okolností, které napoví ten správný směr, jenž jediný vede k nalézání vzájemné důvěry a na ní založené lásky jako pouta, jež napomáhá odolávat tomu, co prozrazuje svou krátkozrakost. </p>