Dům ani ne životu Petr Španger

<p>Druhá básnická sbírka autora pozoruhodných Vodních mlýnků (Weles 2003), za které byl autor nominován na objev roku 2003 v prestižní knižní ceně Magnesia Litera, výtvarně doplněná grafickými miniaturami Františka Hubatky...</p><p>V těchto verších tiše povrzává čas, který se počítá a vrací se k nám se střídáním ročních období. Skřivan se vznese nad pole, vzplanou ohně v červencové noci, dozrají šípky a děti postaví sněhuláky. Zaklape vlak, světlo v okně se rozsvítí. A básník, který bydlí v tom domě u trati, pracuje po večerech jako řezbář, který ve špalíku vonícího dřeva nalézá s jistotou tvar, jejž pak koloruje barvami, které spatřil na obloze a v krajině Jeseníků, jejichž bolavým světlem spolu s ním procházíme. To ovšem nejsou idylické obrázky zhmotňující snění o venkově za psacím stolem pražského či brněnského bytu, v nichž zní cinkot skla z kavárny na rohu. Ne, zde můžeme vše konkrétně nahmatat, skutečné špinavé bláto se lepí na boty, skutečné chmýří odlétá z topolů, skutečný mráz zalézá pod kabát na polní cestě a důvěrně známá smrt–sousedka se krmí mlhou pod modříny za oknem. Ale je tu ještě láska…</p>