Broučci

<p>Ve statisících českých domácností četli odjakživa rodiče nebo prarodiče dětem před spaním Karafiátovy Broučky. Nádhernou knihu, která okouzlila mnohé generace. Vyšla v neuvěřitelném počtu vydání a s ilustracemi těch nejznámějších malířů. Před sto padesáti lety ji napsal sotva třicetiletý autor a vydal vlastním nákladem. Každá generace dětí od té doby měla „své“ vydání Broučků. Teď nejslavnější dětská knížka vychází s ilustracemi mladé současné výtvarnice Terezy Konupčíkové.</p><p>Proč vydávat Broučky?</p><p>Protože Broučků není nikdy dost, stejně jako dětí, protože kolik lidí, tolik chutí, kolik malířů, tolik obrázků, kolik knížek, tolik čtenářů.</p><p>Proč vydávat Broučky právě dnes?</p><p>Protože dnes stejně jako včera a tak jako zítra to je, byla a bude knížka stejně nadčasová jako staré báje a pověsti, legendy a pohádky, protože je v ní ukrytý klíč k pochopení koloběhu světa i lidského života.</p><p>Proč vydávat Broučky v časech úzkosti stejně jako v dobách radosti?</p><p>Protože tehdy i teď přinášejí čtenářům poezii, ponaučení, emoce a hlubokou víru v to, že všechno, co se děje světu i nám, má hluboký smysl a řád, a že nakonec všemu navzdory to se světem i s námi dobře dopadne.</p><p>„Knihy jsou jako lidé, nebo jako svatojanští broučci.</p><p>Věděl jsem, že to bude pro mne nebezpečné otevřít po téměř čtyřiceti letech Karafiátovu knížku. Ale udělal jsem to a nelituji. Umyl jsem si oči v nejvzácnější vodě a byla slaná jako tenkrát, když jsem ještě neuměl číst a doma nám četli Broučky nahlas. Nač zapírat. Několikrát mně vstoupily při četbě do očí slzy.“</p><p>(Jan Skácel, z předmluvy k vydání z roku 1967)</p>